Turecká káva neboli „turek“ patří k nejstarším typům kávového nápoje. Připravuje se po staletí prakticky stejným způsobem jako v prvních istanbulských kavárnách v polovině 16. století. S oblibou ji zde tehdy popíjeli zejména vzdělaní muži (!), kteří se v kavárnách scházeli k diskuzím.
Pohostinnou atmosféru prvních tureckých kaváren doplňovaly hudební produkce, hrály se zde různé stolní hry (šachy), nechyběli vypravěči. V tureckých kavárnách se však až do konce 16. století nekouřilo. Změnu způsobil až anglický mořeplavec Francis Drake, který přivezl z Virginie tabák, a tak se vlastně zasloužil o pověstné nikotinové kavárenské ovzduší.
Stejně jako u jiných druhů kávových nápojů je i u pravé turecké kávy důležité dodržet správný postup. Časy, kdy se „turek“ připravoval výhradně zjednodušeně – umletá káva se přelila vroucí vodou – jsou už (někde) minulostí a do popředí se dostává tradiční způsob přípravy. Základní nádobou je malá konvička s dlouhým držadlem – džezva. Do ní se vloží velmi jemně umletá káva, cukr a voda, přičemž toto pořadí surovin je velmi důležité. Na jeden šálek se použijí dvě lžičky mleté kávy a dvě lžičky cukru, směs se nechá přejít varem a pak se odstaví. Tento postup se opakuje třikrát. Turecká káva se tradičně koření mletým kardamomem a díky tomuto způsobu přípravy je káva velmi silná.
Nápoj se nalije do šálku – ten pravý turecký šálek je velmi malý, asi tak na půl decilitru kávy. Nejdříve se lžičkou odebere z džezvy trocha krémové pěny, která se při přípravě kávy vytvořila. To je velmi důležité, neboť tato pěna symbolizuje „tvář kávy“. Pokud káva pěnu nemá, tak vlastně ztratila svou tvář. Potom se do šálku nalije samotný nápoj. Nemíchá se!
Ani turecká káva se nevyhnula inovacím a objevuje se s různými příchutěmi – s vanilkou, kakaem, karamelem, se smetanou…